RC revue

» Časopis » Aktuální číslo

RC REVUE 3/2014

RC revue 3/2014
1. března vychází třetí číslo patnáctého ročníku časopisu RC revue
Z obsahu vybíráme:

V RC revue 3/2014 naleznete

Obsah časopisu RC revue 3/2014
	65. Veletrh modelů a hraček Pryč jsou doby, kdy byly jedinou možností výrobců a prodejců představit novinky na nadcházející sezonu výstavy a veletrhy. Dnes jsou nové výrobky na trh chrleny po celý rok a firmy o nich neustále informují na svých webových stránkách, v informačních e-mailech a často i na sociálních sítích. Mohlo by se tedy zdát, že výstavy a veletrhy jsou vlastně zbytečné jak z pohledu vystavovatele, tak návštěvníka. Internet však nedokáže zprostředkovat osobní kontakt a možnost daný výrobek spatřit na vlastní oči a udělat si o něm vlastní názor. A jsou to právě tyto možnosti, kvůli nimž se i dnes výstavy a veletrhy pořádají, a troufnu si tvrdit, že se ještě dlouho pořádat budou.	1
	Replika historického modelu Flamingo 1600 Vychvalovat krásu kabinových motorových modelů ze třicátých let minulého století je doslova nošením dříví do lesa. Mezi největší krasavce zlatého věku patří model Flamingo (labuť) zkonstruovaný v roce 1937 americkým modelářem Rogerem Hammerem. Nešlo o žádného drobečka – Flamingo měl rozpětí 2 260 mm a poháněl jej spalovací motor Brown Junior o zdvihovém objemu 5,1 cm3. Výkres modelu byl publikován v časopisu Model Builder v roce 1938, což přispělo k jeho rozšíření, a motorový model Flamingo od té doby vznikl v mnoha exemplářích v různých velikostech a s různými pohony. Elegantní tvary Flaminga se zalíbily mému kamarádovi Stanislavu Vávrovcovi, avšak původní model byl pro něj příliš velký. Proto jsem jeho výkres překreslil na rozpětí 1 600 mm a oproti předloze uskutečnil i několik dalších změn.	8
	Spektrum DX9 Další novinkou v bohatém sortimentu RC souprav Spektrum pracujících se systémy DSM2/ /DSMX je vysílač DX9. Je založen na modernizovaném vysílači DX8 a přináší některé prvky a software blížící se vlajkové lodi Spektrum DX18 a k tomu dvě zásadní novinky: hlasový výstup pro informování pilota o událostech během letu a bezdrátové propojení vysílačů v režimu učitel-žák. Vysílač Spektrum DX9 je devítikanálový, palcový, pracující v pásmu 2,4 GHz v systémech DSM2 a DSMX, s integrovanou telemetrií a integrovaným nabíječem. Zajímavým obchodním tahem je balení vysílače v soupravě s třemi přijímači (AR9010, AR6115E, AR610) a modulem telemetrie TM 1000 s čidly teploty a napětí napájecí baterie. Součástí jsou také závěsný popruh na krk s karabinou, paměťová SD karta o kapacitě 128 MB, párovací propojky, inbusový klíč, rámeček na jiný typ vysílačové baterie z pěnového plastu a síťový adaptér 12 V pro nabíjení. Tato sestava je přímo ideálně připravená pro modeláře, který si zkusil létání s nějakými modely ze sad, již nějaké modely má a myslí to s modelářením vážně. Kromě této soupravy je dodáván i samostatný vysílač.	12
	Palubní deník HiLog a HiBat V minulém sešitu RC revue jste se mohli seznámit s androidovou aplikací RC Log, která slouží jako digitální záznamník cyklů na bateriích, letových hodin a dalších údajů kolem našich aktivit s RC modely. Tuto aplikaci již nepoužívám, protože je zbytečně komplikovaná a vyžaduje mnoho údajů. O pár dnů později jsem si na Facebooku všiml něčeho lepšího, výrazně dražšího a dost možná praktičtějšího. Palubní deník HiLog a indentifikátory HiBat jsou vyráběny modelářům zatím nepříliš známou firmou HiES Tech sídlící v Plzni. Na modelářský trh tato firma vstupuje se zkušenostmi s vývojem a výrobou elektronických systémů. Jejich profesionálně vyhlížející web plný obrázků přehlednou formou představuje zmíněné dva výrobky. To u českých firem rozhodně není pravidlem. Redakce tedy výrobce oslovila a firma HiES Tech nám jeden kus HiLogu k vyzkoušení zapůjčila.	16
	Mistrovství ČR halových akrobatů 2014 se konalo 25. ledna 2014 v Praze na Zeleném Pruhu. Pořadatelem byl tradičně modelklub RC modely. Mistrovství bylo vypsáno pro mezinárodní kategorie F3P (přesná akrobacie) a F6B (aeromuzikál), dále se létaly kategorie RCEA (přesná jednodušší akrobacie podle národních pravidel) a závod kolem pylonů podle prozatímních národních pravidel RCHP, jenž doplnil vložený „sranda“ závod v rychlostní akrobacii Air Race. Je jen škoda, že Svaz modelářů České republiky dosud neuznal pravidla RCHP jako definitivní, a tak se nemohlo létat oficiální mistrovství republiky, přestože této kategorii věnuje trenér halových modelů Tomáš Ciniburk velkou péči a závody se podle těchto pravidel beze změn konají již několik let. V sobotu ráno se do haly dostavilo 32 pilotů. V prestižní kategorii F3P letělo 10 pilotů – 9 Čechů a 1 Polák. F6B aeromuzikál letělo 6 a RCEA 21 pilotů. V pylonovém závodě letělo méně pilotů než obvykle, a to 9, zato však byly k vidění skvělé lety v rozlétávání i ve finále. Do závodu Air Race nastoupilo 14 pilotů.	20
	Mikromaketa Fokker Dr.I Mikro makety si úspěšně razí cestu modelářským světem. Po již známých modelech od firmy Horizon Hobby se na trhu objevila podobná série od firmy Flyzone. Odlišuje se především použitou RC výbavou používající svůj vlastní protokol s názvem SLT. Firma Flyzone nabízí několik kolekcí historicky příbuzných modelů. Mě nejvíc zaujala kolekce modelů letadel z 1. světové války, obsahující Fokker Dr.I, Albatros D.Va, RAF S.E.5a a Nieuport 17. Osobně se mi podle upoutávek zhlédnutých na internetu nejvíce zalíbil Fokker Dr.1.	22
	S.E.5a versus Albatros D.Va Toto srovnání dvou modelů od firmy Parkzone není testem ve smyslu, jak bývá většinou prezentován na stránkách modelářských časopisů. K napsání těchto řádků mne přivedla skutečnost, že jsme doma tři aktivní modeláři, potažmo tři piloti, a oba modely se v našem domácím hangáru víceméně náhodně sešly. To je ideální stav pro porovnání letových vlastností. S.E.5a jsem dostal jako dárek k narozeninám, a to nás navedlo k zakoupení i druhého z modelů, který mu byl soupeřem v boji. Mladší syn si tak pořídil model Albatros D.Va.	25
	Plechovkáče Rád bych seznámil širší modelářskou obec s neobvyklou technologií stavby létajících modelů, která vznikla před jedenácti léty za dlouhých zimních večerů v Irsku. Tenkrát šlo spíš o vtip, možná recesi, nicméně za poslední tři roky se mi podařilo dotáhnout „plechovkáče“ do letové a myslím i do celkem koukatelné podoby. Jak už titulek článku napovídá, jde o využití prázdných nápojových plechovek ke zhotovení létajících modelů letadel. Nejde o žádný aprílový žert ani silvestrovskou vychytávku, modely takto postavené nejen výborně létají, ale i dobře vypadají. Při tvorbě výkresů „plechovkáčů“ jsem se dopracoval k velmi zajímavému poznatku, že v podstatě jen předělávám kovovou kostru do kostry z balzy, jinak se stavba „plechovkáče“ vlastně koncepčně nijak neliší od stavby skutečného letadla – mohu to srovnat – mám praxi jako letecký klempíř. Tím tato „recyklační“ snaha dostává rozměr maketařiny, jež byla asi za mým původní nápadem, vylíhnuvším se v mé hlavě kdysi dávno v Irsku, kdy jsem pro zábavu rozvinul první plechovku a zkusil ji použít pro tento účel.	28
	Fieseler Fi 256A-2 Super Storch Už od začiatku sériovej výroby lietadla Fi 156 Storch, ktorá sa rozbehla v roku 1935 v nemeckom Kasseli, vedel jeho duchovný otec a výrobca Gerhard Fieseler, že je možné konštrukciu a koncepciu Storcha ešte vylepšiť. Preto spolu so šéfkonštruktérom Reinholdom Mewesom už na niektorých sériových exemplároch Storcha overovali možnosti iného konštrukčného riešenia rôznych prvkov. Prvá zmienka o pokračovaní vo vývoji Storcha je v letovom zápisníku Ing. Helmuta Czolba – šéfa letovej prevádzky – už zo dňa 11. marca 1937, kde je pri zápise o lete do Rechlinu poznámka „Vývoj Fi 156“. Pritom prvý prototyp Fi 256 – úplne nového lietadla – bol zalietaný až 9. júla 1941 pilotom Willym Fiedlerom na letisku v Kasseli-Waldau.	32
	Joe Nall 2013 Léto roku 2011 pro mne bylo velmi pamětihodné. Tehdy jsem poprvé navštívil akci s názvem Joe Nall a vším, co jsem tam viděl, jsem byl uchvácen. Nejen modelářská událost je výjimečná ve všech směrech, hned jsem věděl, že na ni budu jezdit zas a znovu. Zřejmě nejdůležitější důvod k návratu je, že jde o mimořádnou příležitost potkat modelářské přátele z celého světa. Také si můžeme být jisti, že každý rok získáme mnoho přátel nových. Další důvod je ten, že se akce koná, alespoň podle mého názoru, na nejlepším letišti světa jak pro modely, tak i velká letadla. Slavné letiště Triple Tree leží ve státě Jižní Karolina u města Woodruff a jeho stránky se nacházejí na adrese www.tripletreeaerodrome.com. Slyšel jsem kdesi kohosi popisovat setkání Joe Nall jako RC ráj. Tento příměr nemohl být trefnější. Vloni jsem se do ráje vrátil znovu.	38
	Fokker E.III 1 : 2,75 Poté, co jsem se rozhodl odložit svůj model Fokker D.VII o rozpětí 3 200 mm určený pro vystoupení skupiny Great War Flying Circus, který přesahoval hranici letové hmotnosti 20 kg, jsem stál před rozhodnutím, jakou další polomaketou prvoválečného letadla doplním letku cirkusu. Na vystoupení jsem měl od svého bratra několikrát půjčený model Fokker E.III pocházející ze stavebnice Martina Hubeného, a tak jsem se pro dobré letové vlastnosti tohoto „motorizovaného větroně“ i pro jeho nezáludné chování i při přistáních za silného bočního větru rozhodl, že si po opravdu obřím dvouplošníku, jímž můj Fokker D.VII byl, postavím něco o poznání jednoduššího. Nebudu tak při stavbě muset bojovat s každým gramem hmotnosti, abych se vešel do nesmyslného nařízení Doplňku-X. Protože ovládám CAD programy a v naší dílně disponujeme CNC frézkou, bylo jasné, že půjde o další stroj vlastní konstrukce – zkušeností z oblasti konstrukce modelů z 1. světové války v měřítku 1 : 3 již bylo dostatek (Fokker D.VIII, Fokker D.VII a SE5a) – a tak jsem se vloni 5. února po dokončení prací na Extře 300 35 % pustil do kreslení výkresů modelu Fokkeru E.III.	48
	Úprava motoru se žhavicí svíčkou na benzin trochu jinak Na podzim roku 2011 jsem objevil ve svých zásobách neběhaný americký motor KB 40 R/C. Nechtěl jsem ale dál používat metylalkoholové palivo s nitrometanem kvůli náročné povrchové úpravě modelu, zbytečně vysoké ceně paliva a nutnosti nosit s sebou na letiště zařízení pro žhavení svíčky. Vysoustružil jsem proto z duralové kulatiny o průměru 40 mm novou vyšší hlavu motoru, vyvrtal do ní otvory pro šrouby a vyřízl závit M10 x 1 pro svíčku. Otvor pro svíčku je orientován mimo osu válce, aby deflektor pístu nenarážel do elektrody svíčky.	53
	RC aerosaně Bydlím nedaleko od Prahy v malebné vesničce Únětice, kolem níž jsou rozlehlá pole, na kterých se, když napadne sníh, bezvadně jezdí na běžkách. S mým kamarádem po nich také jezdíme na sněžném skútru. Jsem řezbář-loutkář a modelařina mi slouží jako odreagování od princezen, čertů a jiných potvor, které si můžete prohlédnout na mých internetových stránkách www.antoninmuller.cz. Při modelařině si od nich krásně odpočinu. Stavím zejména historické modely letadel, u nichž mě fascinuje jejich konstrukce, i když často velmi pracná. S oblibou při jejich stavbě používám lipové dřevo, jehož mám díky svému povolání dostatečné zásoby. Před mnoha léty jsem si postavil volně jezdící historické sněžné saně Polar od vynikajícího modelářského konstruktéra Vladimíra Procházky.	54
	Tisk potahu pro malé makety Je možné potisknout téměř jakýkoliv papír, nejlehčí potah je z kondenzátorového papíru. Nedá se však podkřídovat, pouze jej lze z druhé strany v rámečku lehce přestříknout světle šedou matnou barvou Humbrol. Vláknité prodyšné papíry se dají podkřídovat, ale křída prolézá na líc a výsledek není nic moc. Takové papíry použijeme, když nám stačí „antik“ průsvitný vzhled modelu, a po potištění je již nebudeme upravovat. V každém případě vážením zjistíme, jakým papírem má vůbec smysl potahovat. Doporučuji jednoznačně bílý Esaki (Plyspan) o plošné hmotnosti 12 g/m2, práce s ním je „na jistotu“ a jeho hmotnost je přijatelná. Sice je za sucha dost „plechový“, a proto jím modeláři neradi potahují – je nutné jej perfektně srovnat na kostře. Má však i své klady – nepropouští lak, proto se nepřichytává ke kostře tam, kde nechceme. Například na trupu Aera A-23 je úhel potahu, který jde přes pomocné tvarové podélníky na bocích trupu, vůči příhradovině u kraje kostry trupu tak malý, že si nedovedu práci s jiným typem papíru představit. V takových případech lepím boční potah až „za rohem“ a horní a spodní potah trupu pak opatrně na tento potah s přesahem asi 0,3 mm. Plyspan se prostě nikde neprolakuje a nepřilepí. Rovněž nekopíruje strukturu balzy, takže nemusíme kostru lakovat a leštit, stačí ji jen do hladka obrousit.	58
	Jak na to (3) Poslední dobou stoupá zájem o stavebnice v tzv. rozsypu či o stavbu modelů z dílů vyřezaných laserem či vyfrézovaných. Takto vyrobené balzové i překližkové díly bývají s prkénkem balzy nebo deskou překližky spojeny můstky. Díly lze vylomit, ale někdy se to neobejde bez jejich poškození. Můstky odřízneme nejlépe jednostranně broušeným nožem. Při pečlivé práci vedeme řez při obvodu dílu a nemusíme jej ani zabrušovat. Žebra vyřezaná laserem jsou na obr. 27. Je důležité, jak je nastaven výkon laseru, aby se materiál nadměrně nepálil. Při větších tloušťkách materiálu se bude řez rozšiřovat a díly budou mít boky zkosené. To se u vyfrézovaných dílů nestane.	60
	75 Linda Na stavbu modelu je použit tuzemský materiál, který by měl být v modelářských prodejnách na skladě. Pohonná jednotka – elektromotor s hřídelí a třílistou lodní vrtulí – se prodává jako celek; dováží se ze SSSR pod označením Lodní motor A 287. Jako elektrický zdroj lze použít plochou baterii 4,5 V. Samozřejně lze zvolit i jiný elektromotor podobného výkonu. Před zahájením stavby prostudujeme plánek s popisem a pokud možno si opatříme dopředu veškerý materiál. Pečlivě postavená Linda drží dobře směr jízdy, je možné se s ní účastnit soutěží pořádaných Svazarmem nebo pionýrskou organizací v kategorii EX-500. Avšak pozor: soutěžní podmínky této kategorie předepisují maximální délku modelu 500 mm s tolerancí +1 %, tzn. model nesmí být delší než 505 mm.	63
	Ponorka Grundhai Kvůli stěhování z Liberce do Děčína, kdy jsem nevěděl přesně, do jakých modelářských podmínek jdu, jsem přenechal svou ponorku Walter V80 Luboši Velcovi. Jemu se líbila už od začátku stavby, avšak on, jak sám přiznává, nic postavit neumí. Občas mu tedy něco staršího, hlavně z opravených letadel, přenecháme a udržujeme. Zastávám však zásadu, že v každé slušné rodině má být ponorka, a s tím bylo třeba něco udělat. Po nějakém čase jsem našel v ATM 3/2009 článek o ponorkách Seeteufel a Grundhai. Takže zase Němec, v celkovém pořadí můj čtvrtý (Seehund, IXB, V80). Pro změnu však moje první ponorka se statickým systémem ponořování.	64
	Parní slavnosti v Karlsruhe V pátek desátého ledna ve čtvrt na šest ráno jsme se vydali na cestu dlouhou 550 km. Cíl byl v německém Karlsruhe, kde právě začal veletrh s názvem Dampffest. Majitel vozidla a řidič v jedné osobě Ota Křen u nás v Žehrovicích přespal, aby ušetřil čas nutný k dojezdu z Lovosic. Před pátou hodinou jsme se vyhrabali z peřin a vyrazili směr Plzeň. Otův automobil Dacia Duster měl nejlepší kvalifikaci na dlouhou cestu ze všech našich dostupných přibližovátek – náhon na všechna čtyři kola, dieselový motor a nádrž na 60 litrů, což slibovalo, že dojedem tam a zpátky na jedno načerpání paliva.	66