RC revue
RC REVUE 2/2015
1. února vychází druhé číslo šestnáctého ročníku časopisu RC revue.
Z obsahu vybíráme:
V RC revue 2/2015 naleznete
| Obsah časopisu RC revue 2/2015 | ||
|---|---|---|
 | Maketa polského historického větroně IS-5 KaczkaKdyž jsem dostavěl model polského větroně Orlik III Olympijsky, dlouho jsem pátral po předloze pro další model. Nakonec opět padla volba na polský stroj. IS-5 Kaczka je polský experimentální kluzák kachní koncepce, který vznikl ve spolupráci inženýrů Tadeusze Kostie a Irene Kaniewské. Cílem při konstrukci bylo ověřit v praxi teoretické poznatky o aerodynamice letadel tohoto uspořádání. Kluzák byl dřevěné konstrukce. Trup měl otevírací zadní část, která sloužila jako aerodynamická brzda. Při letových zkouškách se však ukázalo, že brzda je málo účinná a později byla její křídla zablokována v zavřené poloze. Svislé ocasní plochy na koncích křídla byly vybaveny směrovkami, jež se otáčely pouze směrem od křídla – při vyosení brzdily konec křídla a umožnily zatáčení. Kluzák byl testován v několika konfiguracích. V jedné z nich byly zvětšeny svislé ocasní plochy a kachní plocha přidáním desek z duralového plechu. V další konfiguraci bylo přidáno do trupu závaží umístěné na závitové tyči, které mělo za úkol měnit polohu těžiště v aerovleku a při klouzavém letu. | 1 |
 | Z análů LMK Drozdov pošestéPostupem času jsme tento osvědčený systém organizace „dopilovávali“. Například každý člen klubu zodpovědný za „něco“ musel mít svého plně informovaného zástupce, pro případ nemoci atp. Těchto deset činovníků se intenzivně scházelo a připravovalo leteckomodelářský den, a to nejen během každotýdenních schůzek klubu. Platila známá zásada, že odkládání úkolů je nejen známkou lenosti, ale zakládá „podhoubí“ pro různé maléry, zmatky, konflikty atp. To jsme si samozřejmě nemohli dovolit, už proto, že jsme pro pořádání takovýchto dvoudenních akcí museli žádat o písemné povolení nadřízené letiště. Sice jsme ho vždy dostali, ale s řadou podmínek, které jsme museli do puntíku splnit. Například jsme byli nejen plně zodpovědni za celkový řád a pořádek na letišti během obou dnů konání akce, ale i před jejím začátkem a po jejím skončení. | 6 |
 | 102 Sopwith pupMezi uživateli motoru Modela CO2 jsou i modeláři, jejichž cílem je postavit si létající maketu skutečného letounu. Mnozí však nemají dostatek zkušeností, a tak jako zdroj potřebných informací využívají již vyšlé plánky modelů kategorie M-min. I když makety poháněné gumovým svazkem a motorem Modela CO2 jsou si podobné, vyžadují modely na motor Modela CO2 odlišný přístup jak ke konstrukci modelů, tak i k létání s nimi. Cílem tohoto plánku je postihnout alespoň základní údaje o vhodné velikostí modelu, konstrukci i dimenzování jednotlivých částí maket na motor Modela CO2. Stíhací dvouplošník Sopwith Pup (Štěně) nebyl vybrán náhodně. Má poměrně jednoduchou konstrukci, při daném rozpětí velkou plochu křídel, dostatečnou velikost ocasních ploch, která spolu s „přirozeným“ vzepětím křídel zajišťuje stabilitu nutnou pro volně létající model. Celá pohonná jednotka Modela CO2 je instalována v rozměrném krytu rotačního motoru, kde je jednak dobře přístupná, jednak je zajištěno její oteplování. | 10 |
 | Magnetáři jsou nejlepší!(?)Po napsání článku o úspěšné účasti magnetářů – modelářů létajících s modely magnetem řízených větroňů kategorie F1E – na loňském mistrovství Evropy na Slovensku v Martině mě napadlo blíže prozkoumat a utřídit dosavadní vystoupení modelářů reprezentujících republiku v této kategorii. Pamětníci stárnou nebo již bohužel nejsou mezi námi, paměť také selhává. Proto jsem se do toho jako „služebně nejstarší“ aktivní magnetář pustil. Vznikl tak následující výplod s poněkud provokujícím titulkem. Čtěte však dále a posuďte sami. Vezmu to poněkud zeširoka a mírně historicky. První obsáhlejší článek o řízení větroňů magnetem, oficiálně nyní nazývaných Svahové kluzáky s automatickým řízením kategorie F1E, v lidovém podání známých coby „magneťáky“ nebo „magnety“, jsem našel v časopisu Letecký modelář 2/1957. P. Lánský zde v obsáhlém článku popisuje zmíněnou problematiku a informuje, o co vlastně jde. | 12 |
 | Nabíječ Raytronic C11Nabíječ Raytronic C11 svými parametry a výkonem míří především do řad rekreačních modelářů. Nabíjecí výkon 60 W se výrobci podařilo schovat do celokovového těla o rozměrech zhruba 10 x 8,5 x 3 cm. Do těla se vešel i integrovaný balancér s konektory JST XH (používá například GensAce nebo Turnigy) pro dvou- až šestičlánkové sady akumulátorů. Ve firmě Pelikan Daniel mysleli i na uživatele baterií Foxy a k nabíječi je dodáván kabel a balanční destička s konektory JST EH. Dále v krabici s nabíječem najdeme český a anglický návod k obsluze a napájecí kabely opatřené malými krokodýlky na jednom konci a 5,5mm napájecím koaxiálním konektorem na druhém. To může být problém v případě, pokud máme napájecí zdroj přizpůsobený pro připojení nabíječů přes klasické banánky. Výstup z nabíječe je připraven pro připojení standardně používaných 4mm zlacených konektorů – banánků. | 18 |
 | Sekvencér, cyklovač, blikač nebo regulátor pod 100 korun? Není problém!2. část Minule jsme si ukázali, jak jednoduchá je práce s vývojovou deskou Arduino PRO MINI. Dnes připojíme Arduino k přijímači a postavíme si jednoduchý sekvencér. Nejdřív se ale naučíme detekovat servosignál. Využijeme přitom zapojení pro běžící světlo z minula (LED na pinech 2–9). Podle výchylky páky budeme rozsvěcovat LED. Pro vstup servosignálu si vyhradíme pin 10 (Obr. 6a a 6b). Tentokrát také použijeme terminál (nebo chcete-li sériový monitor) v počítači pro zobrazení délky pulzu. Otevře se po kliknutí na tlačítko se symbolem lupy vpravo nahoře v programovém okně Arduina (Obr. 7). Měření délky uskutečníme funkcí PulseIn, která vrací délku pulzu v mikrosekundách. Program 4. V okně terminálu vidíme aktuální délku pulzu servosignálu. Můj servotester v minimu zobrazuje hodnoty kolem 0,62 ms, v maximu 2,3 ms a střed je 1,45 ms. | 20 |
 | Ohlédnutí za sezonou kategorie F3J 2014České partě soutěžící v kategorii F3J se podařilo získat světové týmové zlato podruhé v historii po několika druhých a třetích místech. Poprvé se to povedlo družstvu složenému z Jaroslava Tupce, Luboše Pazderky a Martina Gregora v roce 2002 ve finské Lapenrantě. Vloni v červenci se to podařilo družstvu ve složení Jiří Duchaň, Jan Vácha a Jaroslav Vostřel. Loňské mistrovství světa kategorie termických větroňů F3J se konalo již podruhé u našich slovenských bratrů na krásném letišti v Martině pod taktovkou Jaroslava Koštana. My jsme si vítězství užili naplno, neboť nám pořadatelé při vyhlášení zahráli českou hymnu. Pamětníci si jistě vzpomenou, že ve Finsku našim reprezentantům omylem zahráli hymnu FAI. | 22 |
 | Motorový model U can fly IIFirma Hype na náš trh již několik let dodává stavebnici cvičného modelu letadla U can fly, jejíž inovovanou verzi ARF naše redakce obdržela k testování. Model je vyrobený převážně z pěnové hmoty Hypodur a jde o klasický cvičný hornoplošník s tříkolovým podvozkem a rozpětím 1,46 m. Jde tedy o léty prověřenou koncepci školních modelů velikosti „tak akorát“, jejíž zástupci u nás byly třeba modely od Jaroslava Fary Centaur či Fénix. O předchozí verzi tohoto modelu jsme psali v RC revue 8/2012, hlavní změny této modifikace jsou mírná tvarová odlišnost, nový pohon a demontovatelná kapota motoru. Stavebnice se dodává v kartonové krabici s potiskem, jednotlivé díly jsou v ní dobře upevněny proti pohybu a obaleny bublinkovou fólií. Poškození je tedy při běžném zacházení během přepravy takřka vyloučené. Stavebnici naší redakci poskytl přímo německý výrobce, takže český návod nebyl k dispozici. | 30 |
 | Hadron, anjel s diablom v teleHoci znie ako meno niektorého zo Satanových príbuzných, straníckych spolupracovníkov, alebo členov exekutívy siedmeho kruhu pekla, Wikipedia pod heslom Hadrón eviduje subatomárnu časticu reagujúcu na silnú interakciu. A tej nám tento model dopraje viac než dosť. Jeho atraktívny dynamický design evokuje zrážku Avro Vulcan s predstavami modelárov filmovej sci-fi produkcie a poznatkami súčasnej aerodynamiky. S hrdosťou by sa k nemu prihlásil Alexander Lippisch aj George Lucas. Keď ho rakúsky predajca Schweighofer zaradil do akciovej ponuky, chcelo to len čas na nájdenie správnej výhovorky (obzvlášť pre Homo Brilianticus), ospravedlňujúcu rozšírenie RC flotily. Poslednou kvapkou, rozpúšťajúcou moju rezistenciu, bola návšteva výstavy Model Hobby v Prahe, ohmatanie Hadrona in natura a vypočutie chválospevu na stánku predajcu – firmy Hobbico. Ani nie o týždeň mi prišiel, vďaka ochote žilinského modelárstva Skymodel, balík, o ktorom by sa dalo napísať, že bol nie nemalých rozmerov. V na mieru „šitej“ krabici z tvrdého hnedého kartónu sa nachádzala druhá, vizuálne atraktívnejšia, s rozmermi 90 x 87 x 13 cm. | 33 |
 | Polomaketa polského letounu na pohon elektromotorem Wilga 3PVznik tohoto známého letounu lze datovat do roku 1959, kdy Ing. Orlowski zahájil vývojové práce. Prototyp vzniknuvší podle jeho návrhu poprvé vzlétl v roce 1961, avšak jeho výkony a letové vlastnosti nebyly uspokojivé. Proto skupina techniků vedená Ing. Žurakovským projekt celokovového hornoplošníku od základu přepracovala. Velmi netradičně byl vyřešen třeba vstup do čtyřmístné kabiny – místo obvyklých čtyř dveří jen dvoje, ale značně rozměrné. Prototyp přepracované verze označené Wilga 2 byl úspěšně zalétán v srpnu roku 1963. Sériově byla Wilga vyráběna v několika verzích – aeroklubové, sanitní, dopravní či zemědělské. Pro export byla podle požadavků zákazníků konstrukce upravena pro montáž motoru Continental O-470 o výkonu 225 k, jenž poháněl kovovou dvoulistou vrtuli. Stroje vybavené tímto motorem byly označovány Wilga C a létaly především v Indonésii. Základní a nejrozšířenější sériovou verzí letounu byly letouny označené Wilga 35 a poháněné sovětským, v Polsku licenčně vyráběným hvězdicovým motorem AI-14 o výkonu 260 k. Prototyp této verze poprvé vzlétl 31. prosince 1965. Letoun byl postupně modernizován, byly instalovány různé motory včetně plochých Lycomingů, dostaly modernější přístrojové vybavení atp. Sériová výroba byla ukončena v roce 2006, bylo postaveno přes 1000 kusů. | 37 |
 | Maketa Northtrop P-61 Black WidowTato maketa slavného amerického nočního stíhače Northrop P-61 Black Widow – Černé vdovy – je mou druhou v pořadí. O první jsem přišel při havárii na leteckém dnu v Kutné Hoře v roce 2010. Poslední let můžete vidět ve videu na Youtube, odkaz naleznete v závěru tohoto článku. Havárii způsobila maličkost – zapomněl jsem zašroubovat zajišťovací šroub poloviny křídla, která se během letu vysunula, a následky byly fatální. Když jsem si přivezl domů hromadu trosek, řešil jsem dilema, co s tím? Opravit? Vzhledem k vážnému poškození uzlových bodů konstrukce (centroplán, nosníky ocasních ploch) jsem se rozhodl neopravovat. Na druhou stranu mi zůstaly dva motory MVVS 45, tří- kolový podvozek, elektronika a spoustu dalšího, a tak jsem se pustil do druhého kola a začal Vdovu stavět znovu. | 44 |
 | Piper PA-18 Super Cub 1 : 4 ARFV minulom lete sa mi podarilo naplniť si jednu zo svojich modelárskych túžob. A tou bolo vlastniť a lietať s väčšou polomaketou poháňanou benzinovým štvordobým motorom. Keďže dávam prednosť pohodovým modelom, stabilným ak pri vzlete, tak pri lete i pristátí, mojou voľbou bola veľmi pekne vypracovaná polomaketa od firmy Hangar 9 Piper PA-18 Super Cub ARF o rozpätí 2 690 mm, takzvaná štvrtinka skutočného lietadla. Netrvalo dlho a veľká krabica s ARF modelom bola v mojej Octávii a viezla sa do mojej dielničky. Krabica obsahovala kompletne dohotovený model. Trup je klasickej balzovej konštrukcie rovnako ako krídlo a chvostové plochy. Všetko bolo potiahnuté nažehľovacou fóliou Oracover s hotovým sfarbením. Ďalej stavebnica obsahovala kryt motora z laminátu s lesklým nástrekom farbami, kompletný podvozok, vzpery krídla, ostruhu, výztuhy pre chvostové plochy, lanovody, presklenie kabíny, maketovú palubu, dve sedadlá, riadiacie páky a figúru pilota – štandardne používanú vo viacerých polomaketách od firmy Hangar 9. | 50 |
 | Úprava motorů se žhavicí svíčkou na benzinové palivo podruhé(Pokračování z RC revue 1/2015) V každém případě budeme muset měřit teplotu motoru, protože benzinové palivo má oproti metylalkoholovému asi čtyřikrát menší výparné teplo a motor tak méně chladí. Levné jednoduché infrateploměry by neměly chybět ve výbavě modeláře, i když neprovozuje spalovací motory. Levné přístroje však mají jedno úskalí, jímž je pevně nastavená emisivita – obvykle na hodnotu 0,95. Měřit budou s vyhovující přesností pouze v případech, pokud bude mít měřené těleso černou matnou barvu. Abychom nemuseli investovat do dražšího infrateploměru s nastavitelnou emisivitou, využijeme přiložený graf. Naměříme-li na matném válci motoru teplotu 80 °C, bude jeho skutečná teplota kolem 145 °C. | 53 |
 | Jak na motoráka?V krabicích mi nečinně ležely spalovací dvoudobé motory o zdvihovém objemu 2,5 až 4,6 cm3. Nejprve jsem si na ně chtěl postavit model vlastní konstrukce, avšak po zhlédnutí internetových stránek dovozců modelářských potřeb mi do oka padl model Sky Baby 25. Za cenu, za níž jej lze zakoupit, se nevyplatí ani říznout do balzy… Model je velmi jednoduchý a docela pohledný a ani transport nebude činit nejmenší potíže. Výrobcem je čínská firma Super Flying Model Co. Model se dodává v krabici z vlnité lepenky přírodní hnědé barvy s černobílou přelepkou firmy Airlane. Velmi stručný, převážně obrázkový návod má rozsah šesti stran. K němu je dodáván obecný návod k modelům firmy Airline. | 56 |
 | Kontrola polohy těžiště u modelůTěžiště ležící ve správné poloze je jedním ze základních požadavků pro úspěšné zalétání a následně provozování každého modelu letadla. Poloha těžiště je zpravidla znázorněna značkou na plánku, u stavebnic je uvedena v textu návodu nebo jednoduchým nákresem, zpravidla kótou směřující od náběžné hrany křídla. V návodech a plánech zahraničního původu je zpravidla označeno anglicky Center of Gravity, případně zkratkou CG. Ti zkušenější, kteří si modely konstruují a stavějí sami, umějí polohu těžiště vypočítat. Existují i počítačové programy, které výpočet těžiště po zadání potřebných parametrů udělají. Patří mezi ně například WinLaengs4, který je zdarma ke stažení. | 58 |
 | Abeceda soutěžní RC akrobacie (7)V posledním dílu tohoto seriálu se pokusím pro začínající soutěžní RC akrobaty sepsat několik rad a doporučení – jakési „desatero“ do soutěžního života. Berte to jako určité „výdobytky“ z mé praxe soutěžního pilota a později dlouholetého bodovače. 1. Na tréninkové létání i na soutěž berte pokud možno s sebou svého stálého pomocníka. Jeho oči a následné pokyny k umístění obratů v letovém prostoru a dodržování jejich rozměrů jsou cenné, protože pilot při řízení nemá na prostorovou orientaci tolik času. Bez ohledu na fakt, že dobře natrénovaný pilot zná zpaměti sled obratů v sestavě, může nastat paměťové „okno“ a pak je nápověda pomocníka potřebná. Pomocník by měl pilota také upozorňovat v předstihu na kritická místa v sestavě. | 60 |
 | Aerodynamické zvláštnosti letadel a modelů s měnitelnou šípovitostí křídlaMěnitelná šípovitost křídla je fenoménem šedesátých a sedmdesátých let minulého století a sen mnoha modelářů. V RC revue 8/2014 byl uveřejněn článek o maketě bojového letounu Grumman F-14 Tomcat o rozpětím 2 665 mm poháněném dvěma proudovými motory a vybaveném křídlem s měnitelnou šípovitostí, který řadu čtenářů velmi zaujal. Po dohodě s redakcí jsem proto napsal tento článek, jenž se zabývá aerodynamickými zvláštnostmi letadel a modelů s měnitelnou šípovitostí křídla. Snad pomůže modelářům, kteří se o této problematice chtějí něco dozvědět nebo o stavbě modelu s měnitelnou šípovitostí uvažují – krásných předloh je řada, namátkou F-111, MiG-23, Panavia Tornado, B-1 či Su-24. | 61 |
 | Kvadrokoptéra Galaxy Visitor 3V RC revue 12/2014 byl uveřejněn článek o kvadrokoptéře Galaxy Visitor 2. Na první pohled může Galaxy Visitor 3 vypadat jako stejný model v jiném těle, ale opak je pravdou. Galaxy Visitor 3 s „dvojkou“ sdílí jen vysílač a kameru. Samotná multikoptéra je postavena na jiných pohonných jednotkách a má i jinou stabilizaci s barometrickým senzorem a více možnostmi. Galaxy Visitor 3 je dodáván v kartonovém kufříku s kompletním příslušenstvím. Obsahuje vysílač v módu 1 nebo 2, čtyři tužkové baterie, sestavený model, 1s Li-pol akumulátor o kapacitě 1 200 mAh, nabíječ se síťovým adaptérem, paměťovou micro SD kartu o kapacitě 2 GB, náhradní vrtule a návod. Vysílač pracuje v pásmu 2,4 GHz s protokolem SLT. | 64 |
 | Zlín Z-50LELetoun Z-50LE představuje poslední pokus o návrat „padesátek“ mezi světovou akrobatickou elitu, protože „elesky“ již byly beznadějně zastaralé a nemohly nově vzniklým akrobatickým speciálům konkurovat. Ke zvýšení výkonů mělo dojít snížením hmotnosti, příčnou obratnost měly zvýšit konstrukční úpravy křídla. Práce na novém letounu začaly v polovině roku 1989. Ke stavbě prototypů byly použity skladované trupy výrobních čísel 0051 a 0052, které patřily Středisku vrcholového sportu v Moravské Třebové. Křídla byla navržena a vyrobená nová a měla o 90 cm menší rozpětí, než měly původní „padesátky“. Snížení hmotnosti bylo dosaženo doslova drastickou redukcí výstroje. Byl vyroben odlehčený kryt motoru z laminátu a byly demontovány alternátor a vrtulový akumulátor tlaku oleje. | 69 |
 | Jak jsem se učil elektronicky kouřitNedávno jsem promýšlel, jak upravit svůj lodní kouřový systém používající k vývinu dýmu kalafunu, aby byl použitelný i pro miniaturní modely. Po mnoha pokusech jsem dospěl k názoru, že tento systém je při zmenšení už špatně použitelný. Nezbývalo proto než vzít zavděk kouřítkem od renomovaného výrobce, které vyvíjí dým odpařováním kapky speciálního oleje. Tato kouřítka, používaná i na ozvláštnění modelů kolejových vozidel, jsou však použitelná jen pokud nám nevadí, že kouř není příliš intenzivní a se olej kápnutý do odpařovače dost rychle spotřebuje. Podstatným nedostatkem je také vysoké napájecí napětí kouřítka. Nebyl bych to však já, abych se nevydal cestou hledání lepší náhrady. Do oka mi padla elektronická cigareta zakoupená jako dárek pro tchýni. Následovala rozborka tohoto kusu a zjištění, že obsahuje Li-pol akumulátor miniaturních rozměrů, avšak s deklarovanou kapacitou 1 200 mAh. | 72 |
 | Polomaketa miniponorky třídy GhadirUž přesně nevím, který z mých přátel modelářů kdysi použil termín „kufrový model“. Ten mi však v souvislosti s modelem, o němž pojednává tento článek, připadá výstižný. Takový kufrový model je prakticky bezúdržbový a snese i nešetrné zacházení, jemuž jsou funkční modely běžně vystaveny. Většinu času leží uložen v transportním kufru kdesi za skříní a v případě potřeby se do něj jen vloží nabitý akumulátor a jede se k rybníku. Právě tyto vlastnosti jsem měl na zřeteli, když jsem se rozhodoval pro stavbu nového modelu ponorky. Měla to být spolehlivá, dobře ovladatelná, konstrukčně co nejjednodušší ponorka k rekreačnímu využití. Také jsem ji chtěl vybavit osvětlením pro noční jízdy, případně i miniaturní kamerou. Přitom však měla mít podobu skutečné ponorky, i když maketový vzhled měl být do jisté míry obětován účelnosti. Předlohou měla být ponorka nějakého nekomplikovaného tvaru. | 75 |