Facebook RC revue

RC revue

» Časopis » Archív časopisu

RC REVUE 6/2014

RC revue 6/2014
1. června vychází šesté číslo patnáctého ročníku časopisu RC revue
Z obsahu vybíráme:

V RC revue 6/2014 naleznete

Obsah časopisu RC revue 6/2014
	Multikoptéra DJI Phantom 2 Vision Multikoptéry se staly velmi populární součástí modelařiny. Teď jsem první větou možná zabil článek, protože pro mnoho čtenářů přece není nic modelářského na zakoupení něčeho hotového nebo na klíč postaveného například v Telinku. Tedy úplně stejně jako mnoho krásných maket z dílny Radka Suka či některá letadla skupiny Great War Flying Circus. Na ty se také nedíváme skrz prsty. Bezesporu jednou z nejoblíbenějších multikoptér pro rekreační a hobby létání je F300 Phantom od firmy DJI. Měl jsem možnost blíže se seznámit s novějším Phantomem 2 ve verzi F310 Vision s vestavěnou kamerou.	1
	Z análů LMK Drozdov podruhé Tento článek volně navazuje na článek uveřejněný v RC revue 10/2012, popisující dobovou týmovou stavbu leteckých modelů v drozdovském modelářském klubu. Nesporné výhody týmové práce v něm byly dostatečně objasněny, jen dodám, že popisovaná stavba čtrnácti modelů Taxi byla již nejméně desátou sérií, co se typů týká. Dnes bych se chtěl zaměřit na to, jak užitečné v té době bylo týmové létání. Modelářští harcovníci si jistě vzpomenou na tzv. celostátní, krajské a okresní žebříčky úspěšnosti modelářských klubů v rámci tehdejšího Svazarmu, jímž byly modelářské odbornosti zastřešeny. Mělo to i řadu výhod. Fungovala třeba perfektní spolupráce s aerokluby a vojenskými útvary a tím byl zajištěn velmi dobrý přístup na letiště. Přidělované dotace (nebyly malé) byly rozdělovány na základě úspěchů členů klubu a podle propagační činnosti klubu. Úspěšnost každého LMK tedy závisela na tom, kolik členové klubu nalétali výkonnostních tříd a kolika propagačních akcí se zúčastnili. A právě zde leží odpověď na otázku, proč se tehdy téměř masově létalo a modelářů přibývalo jak hub po dešti.	8
	Výstava modelů Pobeskydského aviatického klubu Uteklo pár roků, přesněji tři, a v našem Pobeskydském modelářském klubu se začaly ozývat hlasy, že by bylo dobré opět uspořádat modelářskou výstavu. Byly stále hlasitější, takže jsme je posléze vyslyšeli. A samozřejmě, že rádi. Léta modelářské praxe nás naučila, že výstavu modelů letadel lze pořádat vlastně jen v určitém ročním období, a to časně na jaře, kdy již modeláři mají ve velké míře nastavěno, ale ještě nemají rozbito. Letošní rok je však trochu zvláštní, protože se kvůli teplému počasí létalo po celou zimu, v podstatě bez přerušení, které obvykle využívají modeláři pro okupování svých dílen. Měli jsme proto obavy, zda se nám podaří jak naše členy, tak členy okolních modelářských klubů přesvědčit, že je potřeba si také trochu od létání na letišti odpočinout. Náš modelářský guru – Jiří Banaš ze Staříče – má však tak vynikající přesvědčovací talent, že se nám nakonec do velkého sálu Lidového domu ve Frýdku-Místku podařilo doslova vtěsnat celkem 86 modelů všech leteckých kategorií a velikostí – od těch nejmenších házedel až po obří RC modely.	10
	První letošní raketýrská soutěž v Letovicích Tradiční zahájení modelářské sezony v Letovicích se uskutečnilo o druhém dubnovém víkendu, kdy se v sobotu sešli na místním letišti raketoví modeláři. Tentokrát ne na seriálové soutěži mistrovství České republiky, nýbrž na veřejné soutěži v kategorii výška S1A a v nově testované kategorii GS8E-P; v obou létali junioři i senioři. Výšková soutěž kategorie S1A byla vlastně také testovací, protože altimetry na měření výšky, které jsou sice už běžnou záležitostí, byly letos výrobcem v Polsku přeprogramovány na novější verzi. Výška se tak létala průběžně po celý den, aby si každý mohl vyzkoušet svůj model. V seniorech dosáhl největší výšky 381 m Petr Pazour z RMK Letovice, druhý skončil s výškou 315 m Jaroslav Chmelík z Dalovic a třetí místo výkonem 230 m vybojoval Bedřich Pavka z Krupky. V juniorech to byla téměř „dámská jízda“: zvítězila Katka Vaníková s výškou 305 m, druhý skončil Tomáš Podaný, jehož model dosáhl výšky 280 m, a třetí místo výkonem 270 m obsadila Viktorie Tržilová – juniorské stupně vítězů tak plně okupovali závodníci z Krupky.	12
	50s Piper PA 18 Model Piper Super Cub – ač se na první pohled zdá – není právě jednoduchý. Plánek je zpracován pro tuto velikost dosti podrobně a co do shodnosti se vzorem tak, aby model na soutěži zabodoval. V některých případech byla dána přednost složitější konstrukci a skladbě materiálu proto, aby byl co nejpřesněji napodoben tvar a povrch skutečného letadla. Například odtoková lišta křidélek a přistávacích klapek musí být co nejužší, tedy úzká smrková lišta, ačkoli s 10 mm širokou balzou by se pracovalo snadněji. Rozměry modelu jsou v co nejmenší toleranci ke vzoru v poměrném zmenšení 1 : 9. Plánek a popis skutečného letadla byly uveřejněny v časopise Modelář č. 6/1964, fotografie modelu a skutečného letadla jsou v Modeláři č. 8/1972.	16
	Konektory používané v modelářství Nejrůznější typy konektorů se v modelářství používají od dob, kdy jsou modely ovládány rádiem. V minulém sešitu RC revue jsme se seznámili s konektory používanými u RC souprav. Dnes se budeme věnovat napájecím konektorům. Se zvyšujícím se zájmem o elektrický pohon a zvyšováním požadavků na maximální proud se jich postupně na trhu objevila řada.	20
	Horten BV-38 Známá pražská firma Pecka modelář má ve své bohaté nabídce i netradiční model Horten BV-38, který v několika směrech vybočuje z nepřeberného množství typů vyráběných po celém světě. První zajímavostí je předloha modelu. Na první pohled se může zdát, že jí byl nějaký druhoválečný experiment, kterými se Němci snažili zoufale zvrátit výsledek války. Ve skutečnosti však Horten BV-38 nikdy neexistoval. Přesto jej znají možná miliony diváků po celém světě. Je to díky filmu Indiana Jones – Dobyvatelé ztracené archy, kde tento letoun účinkoval v jedné důležité akční scéně. A jak se do filmu dostal? Volně jej podle jiného letounu Horten (Ho 229) speciálně pro film stvořil designér Norman Reynolds. Protože mě souvislost mezi oběmi letouny zajímala, pustil jsem si nejdříve zmíněný film, který jsem měl díky manželce doma na DVD, a potom prohledal internet s informacemi o Ho 229. Oba letouny mají společné jen to, že jsou dvoumotorová samokřídla s tříkolovým podvozkem. Vše ostatní je jinak. Třeba filmový Horten pohánějí dva motory s tlačnými vrtulemi, zatímco Ho 229 měl dva proudové motory v kořenech křídla. Horten Ho 229 existoval v několika prototypech a několikrát letěl, filmový tvořil jen kulisu, i když s točícími se vrtulemi. I tak měl řadu funkčních detailů: zbraně, otočné střelecké věže, vybavení kabiny i díly podvozku.	24
	Lehký elektrolet Starlite Chtěl jsem si pořídit malý lehký model pro poletování na malých plochách, nechtěl jsem ale žádný vypěněný z plastu. Porozhlédl jsem se proto v nabídce firmy Pelikan Daniel a nakonec vybral americký model Starlite. Dodáván je v krabici z mikrovlnné lepenky obsahující veškeré potřebné díly ke stavbě draku přesně vyřezané laserem. Převážně balzová konstrukce je natolik jednoduchá, že by stavba modelu neměla činit problémy ani zručnému začátečníkovi. Jednoduchostí draku bych ji přirovnal ke kluzáku kategorie A3. Kromě dílů modelu je v krabici originální návod na 4 listech formátu A4 doprovázený fotografiemi a samozřejmě stavební výkres v měřítku 1 : 1. Dovozce k nim navíc přikládá desetistránkový podrobný univerzální návod k modelům firmy SIG/HERR, jenž se blíží stručné modelářské příručce.	27
	Cessna 172 na plovácích V RC revue 12/2013 jsem popisoval polomaketu Cessna 182 Skylane dodávanou na náš trh firmou Pelikan Daniel. Obsahem stavebnice byly také plováky, jež se mi vzhledem k nastupující zimě a mým malým zkušenostem s létáním s hydroplány tehdy nechtělo zkoušet. Model jsem si tedy ponechal na dlouhodobější zkoušky, a když se v dubnu oteplilo, byl čas připevnit plováky a vyrazit k vodě.	28
	Florida Jets 2014 Každoročně se začátkem března sjíždějí příznivci modelů poháněných proudovými motory do městečka Lakeland uprostřed Floridy, kde se koná jedna z největších modelářských akcí tohoto druhu na světě. Jeden z prvních modelářských podniků v sezoně se zde opakovaně každoročně koná zejména díky příznivému počasí s průměrnými teplotami kolem 20 °C. Za organizací tohoto podniku stojí od samého počátku Frank Tiano spolu s nadšenci z místního klubu Imperial RC Club. Frank Tiano je veselý chlapík, který letos oslaví sedmdesátku, a je i známou modelářskou osobností v Americe – vedle modelaření léta píše recenze a články do modelářských časopisů Flying Models, Model Airplane News, Model Aviation a dalších. Frank bývá také častým hostem místních televizních pořadů o modelářství a je spolumajitelem firmy vyrábějící modelářská lepidla ZAP.	32
	MVVS 190 CN4 - čtyřválcový benzinový motor Známý výrobce modelářských motorů, brněnská firma MVVS, oslavila v loňském roce 60 let od svého vzniku. To je hodně nejen na firmu zabývající se sortimentem pro modeláře, ale i obecně pro malou firmu v dnešním náročném ekonomickém světě. Od dob původního Modelářského Výzkumného a Vývojového Střediska si firma i její výrobky prošly dlouhým vývojem. Od malých detonačních motorů se MVVS dopracovalo až k velkým víceválcovým benzinovým motorům světové úrovně. Oslavy výročí pojala firma MVVS nekompromisně a tím nejlepším možným způsobem pro modelářskou veřejnost. Připravila a do sériové výroby uvedla zatím svůj největší motor MVVS 190 CN4, který vyvinula po úspěchu dvouválcového motoru MVVS 175 NP. Nový motor je určen zejména pro obří akrobaty a velké makety. Motor některými prvky a detaily vychází z předchozích motorů MVVS, ale je na něm i řada technických novinek. Stejně jako motor MVVS 175 NP byl motor MVVS 190 CN4 od začátku konstruován s ambicemi být ve své kategorii špičkovým výrobkem na světové úrovni.	36
	Kostra modelu je základ aneb Z-37 Čmelák od Modelservisu Po třinácti létech elektrifikace všech svých modelů, jak cvičných motoráků či akrobatů, tak větroňů, jsem se rozhodl postavit si model poháněný spalovacím motorem. Po prozkoumání situace na trhu s motory i velikostí dnes stavěných modelů letadel, jsem došel k názoru, že pro začátek bych měl zvolit motor o zdvihovém objemu 20–30 cm3 a model o rozpětí 2 000– –2 500 mm. Zakoupil jsem tedy „křovinořez“ – dvoudobý motor o objemu 26 cm3. Volba modelu byla jednodušší. Vždy se mi velmi líbil Z-37 Čmelák – slovy klasika: „je tak ošklivý, až je krásný.“ Navíc jsem měl doma již postavený jeho model o rozpětí 1 100 mm na elektromotor, takže bylo rozhodnuto.	44
	Sport jet Super Scorpion Super Scorpion je z mého pohledu vynikající letadlo, které svými letovými vlastnostmi i parametry nadchlo mne i mé kmarády. Jde o výrobek známé francouzké firmy Aviation Design, která patří mezi přední světové výrobce RC modelů letadel poháněných proudovými motory. V široké nabídce má jak řadu polomaket skutečných letadel, tak modely školní, a zastoupeny jsou i modely spadající do kategorie tzv. sport jetů, do níž patří právě Super Scorpion. Model jsem znal především z internetu, z fotografií a videí, ale také jsem jej osobně viděl létat na výstavě Jet Power Messe v Německu, kde mne zaujal svými neobvyklými tvary, zajímavým letovým projevem a díky své velikosti (délka 2,6 m, rozpětí 2,2 m) i dobrou viditelností ve vzduchu a čitelností na větší vzdálenost.	50
	Motorový model Farmer 52 Farmer je výsledek mé tříleté laické snahy pokořit volně dostupný 3D kreslící program SketchUp, respektive v něm stvořit motorový model pro rekreční létání, ne nepodobný skutečnému zemědělskému letounu. Po prvních nezdarech jsem se k programu po chvilkách vracel a díky internetovým učebnicím Ivana Mikače nakonec SketchUp zčásti pokořil a vytvořil model, jenž jsem nazval Farmer. Z programu vyexportovaná data s díly modelu mi velice ochotně prohlédl, schválil a výřezy vyfrézoval Karel Bambula. Model jsem v SketchUpu kreslil na třípohledovém výkresu Piperu PA-25 Pawnee, rozpětí jsem zvolil 1 600 mm a délku 1 010mm. Některé díly jsem na výkrese dodatečně více vylehčil, proto mu přiložené fotografie prototypu modelu nemusejí zcela odpovídat. Model je jednoduchý a jeho stavba by neměla činit potíže alespoň středně pokročilým modelářům, kteří již nějaký model postavili. Proto i popis stavby neobsahuje všechny podrobnosti o všech konstrukčních uzlech – jejich řešení závisí na zvyklostech každého stavitele.	53
	Větroně M-16 Standart a VT-16 Orlík Po ukončení výroby legendárních Šohajů v roce 1955 bylo nutné zajistit nový výkonný kluzák, který by je nahradil a zajistil tak další rozvoj plachtařského sportu u nás. Vývoj nového kluzáku s označením XLF-114 zahájil v roce 1955 ing. Jiří Matějček a pplk. Vladimír Štros. Stavba prototypů začala v Medlánkách na podzim roku 1956, práce byly posléze zastaveny a pokračovalo se v nich až na podzim roku 1958. První prototyp XLF-114 vzlétl v Medlánkách 12. srpna 1959, za jeho řízením seděl F. Kdér. Úspěšně probíhající letové zkoušky zkomplikovala v listopadu roku 1960 nehoda, kdy při zkouškách ve VZLÚ došlo za letu k utržení ocasních ploch. Pilotovi se podařilo z kluzáku vyskočit a na padáku si zachránit život. Zkouškami v aerodynamickém tunelu ve Varšavě pak bylo zjištěno, že příčinou nehody bylo samobuzené kmitání (flutter) nedostatečně vyváženého směrového kormidla. Svislé ocasní plochy byly následně překonstruovány, směrovka byla částečně hmotově vyvážená a brzdicí klapky na křídle byly posunuty dále od trupu.	62
	Jak na to (6) - Táhla řízení Do hotového draku modelu musíme instalovat ovládání řídicích ploch a serva. Páky kormidel a táhla – ať pevná z lišt či uhlíkových trubek, či ohebná v lanovodech – bývají obvykle součástí stavebnic. Táhla se zakončují různými způsoby. Na obr. 50 jsou nejpoužívanější vidličky a koncovky s kulovým kloubem. Vidličky se šroubují buď na drát s vyřezaným závitem tvořící část pevného táhla, nebo na koncovku se závitem připevněnou na táhlo lanovodu. Šroubovaná vidlička má výhodu v tom, že délku táhla můžeme v rozmezí několika milimetrů měnit, a rovněž v tom, že síla působí v ose páky. Jestliže se táhlo pohybuje v jedné rovině, není s použitím vidliček problém. Jestliže se pohybuje mírně i ve druhé rovině, vše ještě vyrovná pružnost táhla a vidličky. Pokud je pohyb v druhé rovině výraznější a síly v řízení by byly příliš velké nebo by táhlem nešlo dobře pohybovat, musíme použít koncovku s kulovým kloubem. Vždy se budeme snažit, aby část s koulí byla co nejkratší, jinak vzniká moment namáhající páku krutem.	66
	Soutěže MicroMagic se opět rozjely Dne 13. dubna byla na Vavřineckém rybníku po zimní přestávce zahájena letošní sezona soutěží plachetnic MicroMagic první soutěží seriálu mistrovství České republiky. Na první pohled bylo zřejmé, že většina soutěžících v zimní přestávce nezahálela a snažila se své lodě vylepšit. Většinou nainstalovali lepené profilované plachty a k tomu příslušná ráhna a stožáry. Lodě mají s touto výbavou lepší vlastnosti a plují o poznání rychleji. Samozřejmě stále platí, že záleží na správném vytrimování plachet. Přibylo rovněž startujících a jejich pole se vyrovnalo. Vlastní závod byl velice dramatický. V jednotlivých jízdách se na prvním místě střídali Aleš Pokorný z Kolína a Michal Steiner z Hradce Králové. Michal využíval své zkušenosti a dokonalou taktiku, Aleš zase perfektní nastavení a dokonalé vlastnosti nové, přes zimu postavené lodě. Po závěrečném součtu měli oba stejný počet bodů, a tak rozhodovala horší škrtaná jízda, již zajel Aleš Pokorný. Zvítězil tedy Michal Steiner, druhý byl Aleš Pokorný a na třetím místě se umístil Zdeněk Pavlíček z Mariánských Lázní. Čtvrté místo obsadil Pavel Zajíc a na pátém místě skončil Jiří Munclinger z Olomouce. Celkem soutěžilo 17 lodí.	69
	Plachetnice Britannia Když jsem v roce 2006 poprvé vyjel do Borohrádku na soutěž lodí sekce NS jako divák a středem mého zájmu byly plachetnice, netušil jsem, do čeho jsem se vlastně namočil. O plachetnice jako takové se zajímám již od sedmdesátých let minulého století, především o třídy F5-M a F5-E, tedy o rychlostní plachetnice. To, co jsem viděl v Borohrádku, mě zaujalo především tím, že šlo o plachetnice stavěné podle předloh; výběr předlohy je libovolný a je věcí samotného modeláře, jak si se vším poradí. V kategorii rychlostních plachetnic nastává situace, kdy je vývoj vhodné plachetnice po všech stránkách velice náročný a začíná se převážně jezdit, ne stavět. Rozhodl jsem se proto poohlédnout jinde a plachetnici třídy NSS postavit. A když stavět, tak rozhodně loď s historií, která má duši a na vodě zaujme i diváka. Musím podotknout, že jsem v té době vlastně nikoho z modelářů věnujících se sekci NS ani neznal. Se stavbou maket jsem také neměl žádné zkušenosti a to přineslo dost překvapení, jednak s výběrem předlohy, ale hlavně – jak se později i ukázalo – s volbou měřítka modelu, řešením ovládání plachet atp. I dnes, po stavbě pěti lodí třídy NSS říkám, že jsem plachetničkář a ne maketář.	70
	RC kolesový parník Lulonga Jak jsem již psal v úvodní části svého článku, přední nástavba je slepena z dílů vyřezaných z desky tvrzeného polystyrenu tloušťky 2 mm. Výběr materiálu použitého na jednotlivé díly záleží jen na možnostech, preferencích a výběru modeláře – ideální je například letecká překližka o tloušťkách 0,8–1 mm, samozřejmě je možné použít i skelný laminát či jiné materiály. Na vyříznuté polotovary nástavby, již se všemi dveřními a stropními otvory, jsem ještě před slepením z vnitřní strany naznačil permanentním popisovačem spáry dřevěného obkladu. Zároveň jsem do vnitřní přepážky neopomněl vyvrtat otvor pro kruhové lodní okno, které jsem ještě před slepením celé sestavy zavčasu zalepil na místo. Nástavba je odnímatelná, připevňuje se k palubě maticemi M3 ke šroubům, které jsou zalepeny v rozích nástavby.	74