RC revue

» Časopis » Archív časopisu


RC REVUE 4/2013

RC revue 4/2013
1. dubna vychází čtvrté číslo čtrnáctého ročníku časopisu RC revue.
Z obsahu vybíráme:


V RC revue 4/2013 naleznete

Obsah časopisu RC revue 4/2013
RC revue 4/2013

Zhotovení padáku pro modely

Padáky pro návrat modelu na zem používají zejména raketoví modeláři, avšak lze jej použít i jako záchranný nebo brzdicí systém u modelů leteckých. Velikost padáku se dá vypočítat, ze zkušeností však vím, že padák o ploše jednoho metru čtverečního unese spolehlivě 1,2–1,5 kg. Záleží na tom, jakou rychlost pádu požadujeme.

11
RC revue 4/2013

Proč právě makety?

V minulé části jsme probírali motivy vedoucí ke stavbě makety a snahu o naprostou autenticitu. Je ale otázkou, zda osobní přístup a samotný proces stavby nejsou tím hlavním. Zatímco spisovatel si rád přečte i tvorbu někoho jiného, maketář neví, co by si s cizím modelem počal. Mnohdy mu nevoní ani stavba podle cizího plánu, natož ze stavebnice. Dnešní masová produkce vypěněných RC hraček stírá rozdíly mezi sortimentem hračkářství a modelářských obchodů. Pojem maketa devalvoval a za makety je vydáváno kde co. Existují sice i dobré stavebnice, ale (alespoň v oblasti halových modelů) ne špičková maketa. Propast mezi vlastními konstrukcemi a sériově vyráběnými modely přes všechny technické vymoženosti trvá.

12
RC revue 4/2013

Nabíječ X200

Ovládání nabíječů se v průběhu doby ustálilo, zejména ty jednoduché se čtyřmi tlačítky mají dnes strukturu menu a funkce téměř do detailu stejné, i když pocházejí od různých výrobců z různých částí světa. Dražší přístroje jsou obvykle vybaveny 3D otočným voličem nebo bezkontaktním ovládáním, které jej zastupuje, což se dá považovat za vyšší technickou úroveň. Trend ve výpočetní technice a informačních systémech ale už nějakou dobu směřuje k dotykovým displejům, v tomto směru se i mezi modelářskou technikou v minulosti objevily první vlaštovky, například nabíječ LRP Pulsar Touch Competition.

16
RC revue 4/2013

Servo Anderson 530300HV-PLS

Se zástupci tchajwanské firmy Anderson Model Company, patřící do skupiny Miraham Hobby, jsme se setkali na veletrhu v Norimberku, kde na svém stánku předváděli kromě jiného sortiment serv osazených střídavými motory. Dvanáct z těchto typů serv mělo současně i magnetické snímání polohy. Přestože je u nás tento výrobce prakticky neznámý a s dovozem do Evropy teprve začíná, z hlediska technické úrovně serv je nutné jej rovnou zařadit na špičku světových firem. Protože podobným výrobkem se zabýváme poprvé, popíšeme jej obecněji a podrobněji.

18
RC revue 4/2013

Vysílač Turnigy 9XR

Osmikanálový vysílač Turnigy TGY 9X (RC revue 3/2011) před časem upoutal pozornost, když při extrémně nízké ceně nabídl zajímavé programové vybavení, navíc s možností jeho výměny za komunitní open source software. Vysílač měl ale také řadu nedostatků, které se sice daly dodatečně vyřešit, nicméně vyžadovaly kutilský přístup. Nový vysílač Turnigy 9XR by se měl stát jeho nástupcem, není proto divu, že byl očekáván se značnou zvědavostí. Naší redakci výrobek poskytl Pavel Stein – eMotors, jenž jej dováží.

20
RC revue 4/2013

Spínač Booma RC BR C-IS2A

Bezkontaktní spínač palubního napájení BRC-IS2A, který naší redakci poskytl na vyzkoušení Milan Břečka, známý výrobce tlumičů pro spalovací motory, vyrábí australská firma Booma RC. Firma má ve znaku klokana s boxerskými rukavicemi a heslo „Demand the best“, tedy „Žádejte to nejlepší“. Výrobek je určen především pro střední modely letadel, dost velké na to, aby už mělo smysl se zabývat zálohováním a sledováním zdroje napájení, a současně menší, než v jakých se používají powerboxy obsluhující jednotlivá serva.

22
RC revue 4/2013

Stabilizační systémy pro modely letadel

Nevím, kdy a kde vznikl první stabilizační systém pro modely letadel, ale rozhodně to bylo dřív, než se rozšířilo ovládání leteckých modelu rádiem. Už z doby, kdy nejčastějším a téměř jediným dostupným pohonem byl gumový svazek, modely se stavěly s kostrou z bambusových štěpin a potahovaly kondenzátorovým papírem, se dají najít zmínky o stabilizaci založené na zatlumeném kyvadle. Kyvadlo bylo umístěno v trupu, mohlo se pohybovat v rovině kolmé na směr letu, a pokud došlo třeba vlivem poryvu větru k příčnému naklonění, kyvadlo se snažilo zachovat svislou polohu a jeho výchylka vůči trupu se přes táhla (nitě) přenesla na směrové kormidlo, které se snažilo náklon a tedy i směr letu srovnat.

24
RC revue 4/2013

Malá cesta do rádiáčkářského pravěku (2)

Protože jsem již pamětník, který si už občas něco nepamatuje, tak jsem ve svém článku o počátcích rádiového řízení u nás (RC revue 2/2013) nepostihl vše, co se u nás dělo. Navíc, když jsem svým kamarádům inženýrům neelektrikářům ukázal nějaké součástky, netušili, že tvořívaly podstatnou část dřívějších RC souprav. Ne všechny vysílače měly kmitočet oscilátoru řízen krystalem. Například populární vysílače Alfa, Beta a Gama měly kmitočet oscilátoru dán pouze laděným LC obvodem, který měl o několik řádů horší stabilitu než oscilátor řízený krystalem. Kmitočet mohl „ujíždět“ jak s časem, tak s teplotou. Vysokofrekvenční cívky se často vyráběly samonosné vzduchové, takové měl i pozdější velmi rozšířený tranzistorový vysílač W-43.

28
RC revue 4/2013

Akrobat Sbach 342

Stavebnice sportovního akrobatu Sbach 342 je součástí série modelů Sport, v níž jsou vyráběny ještě modely Extra 300, Yak-54 a Pitts Special. Model je dodáván v polystyrenové krabici o rozměrech 114 x 42 x x 22 cm s kartonovým barevně potištěným víkem, které je společné s dalšími modely série. Stavebnice se dodávají ve variatách RTF, ARF, PNP nebo KIT. V mém případě šlo o variantu PNP – o model, který je prakticky připraven k letu. Sada obsahuje téměř hotový model. Trup, křídlo a ocasní plochy jsou vypěněny z EPP, trup doplňuje velice pěkná kabina s pilotem a přístrojovými deskami.

32
RC revue 4/2013

Vylepšení elektrovětroně Gama 2100

Když v RC revue č. 7/2012 vyšel článek Jaroslava Suchomela popisující model Gama 2100 a vyzněl velmi pozitivně, zajásal jsem, protože mi doma chyběl spolehlivý a levný nosič pro otestování dvou různých telemetrických systémů. Model jsem zakoupil a upravil k obrazu svému. Trup je sice velmi prostorný, ale dvě serva jsou v kabině umístěná uprostřed a nejsou shora krytá žádnou deskou. To znamená, že při umísťování akumulátorů, regulátoru a dalšího vybavení musíme dát pozor na kabely, aby neblokovaly pohyb serv. Lepší možností je pro zařízení využít prostor za servy, který je přibližně v těžišti.

35
RC revue 4/2013

Aero A-14 Brandenburg

Letoun Aero A-14 Brandenburg byl vyroben v továrně Aero a dodán v roce 1922 čs. vojenskému letectvu. V roce 1923 zřídilo MNO vojenský dopravní oddíl, který zajišťoval leteckou dopravu na Slovensko. Oddíl měl k dispozici sedmnáct letadel Aero A-14, z nichž bylo sedm upraveno na třímístná. Celý oddíl, personál i letadla, byl později zapůjčen nově vzniklým Československým státním aeroliniím. Ty zahájily provoz s cestujícími dne 29. října 1923, kdy Aerem A-14 dopravily jednoho cestujícího z Prahy do Bratislavy. Let tehdy trval tři hodiny. Letouny Aero A-14 sloužily jako dopravní až do roku 1927. Během služby v ČSA byly nastříkány hliníkovou barvou a opatřeny poznávacími značkami L-BARA až L-BARW.

38
RC revue 4/2013

Faster – aneb obnovená premiéra

Před časem jsem slyšel z rozhlasu známou písničku Jana Svěráka, kde se zpívá: „Neopouštěj staré věci pro nové.“ Shodou okolností jsem další den uklízel ve své dílně, kde mám na regálech většinu svých modelů. Uvědomil jsem si, že s řadou z nich jsem několik let neletěl, i když byly mé oblíbené. Postupem doby přibývaly další a další nové modely a na „veterány“ už nějak nezbýval čas. Nakonec jsem z toho dostal chuť si zase vyzkoušet vůni metylového paliva a vytáhl devět let starý model Faster od firmy Hacker Model Production.

43
RC revue 4/2013

Projekt Krikom aneb můj první benziňák

Tak jako plno jiných věcí, tak i můj příběh o stavbě mého prvního velikého modelu s benzinovým motorem začal celkem nevinně. Navštívil jsem svého kamaráda modeláře Jirku Valáška a debatovali v jeho dílně. A už ani nevím jak a proč, ale nabídl mi létaný trup letadla Staudacher od firmy Krill. Prostě řekl: „Jestli chceš, tak si ho vezmi“ (asi nějaká chvilková indispozice). A bylo to! Taková nabídka se neodmítá. Trup nebyl žádný drobeček, o čemž jsem se záhy přesvědčil při nakládání do auta. Ale byl jsem šťastný jako malé dítě před vánočním stromečkem. Cestou domů jsem si v autě představoval, jak asi na přírůstek zareaguje má rodina. Po příjezdu domů se děti radovaly, nejmladší syn se do trupu hned posadil, a má drahá polovička byla mírně v šoku (což jsem i předpokládal, a ani jsem se jí nedivil). Ale je skvělou manželkou a ví, jaké to je žít po boku modeláře. Nemají to ty naše polovičky jednoduché.

44
RC revue 4/2013

RC makety letadel (1)

Rádiem řízenými maketami letadel se zabývám od roku 1983, v letošním roce tedy slavím kulaté jubileum. Zažil jsem za tu dobu dobré i zlé, to první samozřejmě převažuje, jinak bych se okolo nich nepohyboval tak dlouho. Chtěl bych tuto kategorii modelů letadel představit čtenářům RC revue postupně – od seznámení se současnými kategoriemi RC maket, v nichž se soutěží u nás i ve světě, ale také popsáním některých postupů stavby, zpracování maketových detailů a struktury povrchu makety, které ji odlišují od ostatních modelů a kdy se postupně maketa stane malou kopií letadla co nejvíce podobná předloze, již jsme si ke ztvárnění vybrali. Začnu definicí makety podle pravidel FAI: Maketa je zmenšeninou letadla těžšího vzduchu s pevným křídlem, které neslo člověka. Podstatou soutěže v každé kategorii maket je co nejpřesnější napodobení přesného vzhledu a realismu skutečného letadla. Tato zásada platí stejným dílem pro statické hodnocení a předvedení v letu.

47
RC revue 4/2013

Ovládání výškových kormidel u modelů

Výškové kormidlo patří k nejdůležitějším ovládacím prvkům jak u skutečných letadel, tak i u modelů. I když ovládání výškovky není tak různorodé jako u směrovek (RC revue 3/2013), není na škodu vhodná řešení blíže popsat. První rádiem řízené modely ovládané výškové kormidlo neměly. Důvodem byl nedostatek kanálů. Starší modeláři si jistě pamatují na své začátky s jednokanálovou RC soupravou, jíž ovládali jen směrovku; na výškovku už kanál nezbyl. Ani vývoj RC souprav a s tím spojený zvyšující se možný počet ovládaných prvků neznamenal, že výškovké kormidlo bylo hned ovládaným prvkem. Sám jsem měl model Centaur postavený podle plánku Modelář, který v jedné z variant měl ovládanou jen směrovku a motor (obr. 1). Jestli má model letět nahoru, nebo dolů se dalo ovlivnit jen přidáním nebo ubráním plynu. Bylo to dost náročné na vyvážení a seřízení modelu. Je zajímavé, že některé levné modely, či spíše létající hračky, používají stejný princip ovládání i dnes.

50
RC revue 4/2013

Vrtulník MD 500 Raptor 60

Před několika roky jsem létal s polomaketou vrtulníku MD 500 Defender vybaveným mechanikou Thunder Tiger Raptor 60. Pohon obstarával vynikající spalovací motor O. S. Max 70 SH; v modelu byl instalován i Governor GV 1. Přestože byl vrtulník MD 500 jednoduchý na obsluhu i údržbu, a měl navíc i vynikající letové vlastnosti, rozhodl jsem se posléze, že jej prodám, protože v mém „heli hangáru“ byla ještě Agusta 109 K2 od firmy Vario poháněná benzinovým motorem Titan ZG 23. Agustu jsem měl dobře vyladěnou a hlavně benzinový motor na rozdíl od metylalkoholového za chodu „nekouří“, což je při maketovém létaní podstatně věrohodnější. Samozřejmě pominu-li nesrovnatelně dražší pohon turbohřídelovou jednotkou.

54
RC revue 4/2013

Ze servisu vrtulníků

Piloty se nerodíme, ale stáváme. Chceme-li se stát dobrým pilotem čehokoliv, musíme se učit a cvičit. S tím ale souvisí ještě jedna velice důležitá věc, a tou je poznání samotné funkce stroje, který chceme ovládat, a také schopnost jej opravit. Vím, že skvělý pilot nemusí být i zručný mechanik, měl by však zvládnout alespoň základní seřízení a opravy tak, aby mohl více létat, než čekat na opravu v servisu. Rád bych se postupně podělil o pár zkušeností, jež jsem získal při opravách všemožných dvourotorových i jednotorových vrtulníků, malých i velkých, hraček i akrobatických strojů, které se mi dostaly do rukou po pádech začínajících pilotů.

56
RC revue 4/2013

Messerschmitt Bf 108 Taifun (K-70)

Po nástupu nacistické strany v Německu k moci byla snaha zvýšit jeho prestiž. Proto pro věhlasnou soutěž Challenge International de Tourisme 1934 RLM (Reichluftfahrt Ministerium) objednalo u firmy Bayerische Flugzeugwerke AG letoun. Protože od zadání objednávky do termínu soutěže zbývaly pouhé čtyři měsíce, použil tehdejší hlavní konstruktér firmy Willy Messerschmitt jako základ již rozpracovaný projekt M-37, kterému bylo přiděleno ornačení Bf 108. Šlo o v té době zcela mimořádný letoun co do konstrukce i aerodynamiky. Podmínky soutěže vyžadovaly velké rozmezí mezi minimální a maximální rychlostí, velmi krátký vzlet a přistání a možnost hangárování prakticky v automobilové garáži. Tyto požadavky Messerschmitt vyřešil tak, že vztlakové klapky byly po celé délce odtokové hrany, automatické sloty na náběžné hraně a křidélka byla nahrazena spojlery na konci křídla. Křídlo bylo možné sklopit podél trupu.

58
RC revue 4/2013

Zavážecí loď Loďka

Příběh této lodě začal tím, že se otec dal na rybaření. Poté, co jednou chytal s kamarády, vyprávěl, že jeden z nich měl zavážecí loď. Blížily se Vánoce a otec o lodi stále vyprávěl. Začal jsem se proto dívat po e-shopech, ale cena podobných lodí přesahovala 10 000 Kč. Po debatách s majiteli těchto RTR loděk jsem navíc zjistil, že na jedno nabití loď moc daleko nedojede a že má další neduhy, jako třeba lodní vrtuli a kormidlo nechráněné proti poškození – loď musí mít stojánek. Rozhodl jsem se tedy, že loď postavím sám podle svých představ. Napřed jsem posháněl různá videa a obrázky. Poté jsem navrhl trup a celou koncepci. Požadavky byly, že se loď musí dát snadno přenášet, musí se dát položit na zem bez poškození komponent a musí mít velkou výdrž baterií.

60
RC revue 4/2013

Kolesový strojek číslo 2

Zima je podle mě od toho, aby si člověk odpočinul od modelaření. Rok co rok ale přes zimu propadám podivnému šílenství, kdy se snažím vytvořit něco zajímavého a lepšího než vloni, takže si moc neodpočinu. Před rokem jsem v RC revue popsal kolesový dvouválec podle německého návodu, samozřejmě se svými změnami. Výsledek byl originálu trochu podobný, ale skončil na ,,modelářském prkénku,, a potom na výstavě v Kladně. No, a letos jsem si postavil další variantu tohoto strojku. Práci jsem si trochu usnadnil tím, že jsem použil v minulosti rozpracované součástky, které jsem nestihl vloni dokončit v nějakém rozumném termínu. Samozřejmě kvůli závodům – vždycky mě závodní sezona rozhodí, a navíc k tomu musím připočítat svoji touhu rok co rok představit novou loď.

62
RC revue 4/2013

Scharnhorst, výkresové podklady pro návrh modelu lodě

Ještě v době platnosti Versailleské mírové smlouvy začalo Německo projektovat moderní válečné lodě třídy Scharnhorst. Protože podle výtlaku lodě patřily do kategorie bitevních lodí a rychlostí mezi křižníky, vžilo se pro ně označení bitevní křižník. Postaveny byly dvě lodě, a to Scharnhorst a Gneisenau. Pojmenovány byly po pruských generálech Augustu von Gneisenau (* 27. 10. 1760, † 23. 8. 1831) a Gerhardu von Scharnhorstovi (* 12. 11. 1755, † 28. 6. 1813). Stavba obou lodí začala bezprostředně po podepsání námořní smlouvy mezi Německem a Velkou Británií v roce 1935. Jako první byl položen kýl Gneisenau, o několik dní později následovalo položení kýlu Scharnhorstu. Na vodu byl Scharnhorst spuštěn dne 3. října 1936 a do služby byl nasazen 7. ledna 1939. Ještě v roce 1939 došlo k částečné přestavbě lodi. Hlavní stožár, umístěný za komínem, byl posunut na zadní nástavbu.

64
RC revue 4/2013

Hajen 1904 a Hajen 1916

Když si vybíráme předlohu pro funkční model historické ponorky, sotva můžeme nalézt lepší kombinaci tvaru, nautických vlastností, uspořádání pohonu a řídicích ploch, než jakou nabízejí ponorky irsko-amerického konstruktéra Johna Phillipa Hollanda. V irštině vyhlíží Hollandovo jméno daleko poutavěji: Seán Pilib Ó Maolchalann. Jeho ponorné čluny, počínajíce typem Fenian Ram, vyvíjeným pro irské protibritské revolucionáře, mají nejen krásný vzhled, ale především poměrně jednoduše tvarovaný vřetenovitý trup, vhodný pro modelářské ztvárnění i pohyb pod vodou. Jedna velká, tedy účinná lodní vrtule v ose trupu s víceméně symetrickými, rozměrnými, do kříže uspořádanými stabilizátory před ní a kormidly za ní, dávají plavidlu okamžitou reakci na výchylku řízení, tedy výbornou obratnost a ovladatelnost. Souhrn vzhledových i funkčních kvalit a pro maketáře i množství variant ze zemí, kde zhruba od počátku 20. století „hollandky“ sloužily, je činí z modelářského hlediska téměř ideálními předlohami.

66
RC revue 4/2013

Aprílové modely

Máme zde apríl, a tak snad nebude na škodu dát prostor i několika modelům, které jejich stavitelé pojali nepříliš vážně a zajisté při provozu budí veselí u přihlížejících. Všechny byly k vidění na výstavě Modell- -Hobby-Spiel v Lipsku v loňském roce, a ač je to mnohdy k neuvěření, všechny jsou plně funkční. Byly postavené především pro zábavu, nicméně zkonstruovat je tak, aby skutečně letěly, a pak je ještě uřídit, nebude asi žádná velká legrace.

70